Máme už třetího kocoura, Mikiho, a přišli jsme k němu netradičně. Ale abych se vrátila na začátek. Když měla dcerka cca 3 roky, strašně chtěla kočičku. Tenkrát jsme ji to rozmluvili - bydleli jsme v bytě, a navíc mělo přijít další miminko. Ale najednou, za pár let, jsme byli na domečku, a ještě za pár let jsme měli kocourka - jako překvapení pro dceru, která občas o kočkách mluvila. Byla moc ráda, kocour byl u nás dva roky, a pak jednou, když jsme byli na dovolené, a o zvířata - o kocourka Tygra a pejska Ťapku, se starala moje máma, se nevrátil ze svých toulek. Byli jsme moc smutní a čekali jsme ještě měsíc, ale Tygr už nikdy nepřišel... A tak k nám přišel další kocour, Flíček, a byl s náma další 4,5 roku. Bohužel mu někdo, když byl venku, ublížil tak, že jsme ho museli nechat uspat. Byli jsme z toho strašně smutní, a rok a půl jsme kočku neměli... Akorát k nám na zahradu chodil druhým rokem sousedovic kocour, který velice rád dováděl s naším psem Ťapkou. A pak, letos v létě, se sousedi stěhovali do bytu, a nabídli nám, jestli bychom jejich kocoura nechtěli, že byl stejně víc u nás. A tak jsme řekli ano, Mikyho chceme. Nejprve jsme mu dávali venku žrádlo, a po týdnu už přicházel pravidleně v dobu, když jsme odcházeli do práce a přicházeli z práce. A za další týden už byl u nás jako doma. Vlastně, proč jako doma... byl už u nás prostě doma. A když jsem ho viděla smotaného v kuchyni na židli, zjistila jsem, jak moc mi vlastně scházel kocour i to kocouří sekýrování typu: no to je dost, že jste mi ty dveře otevřeli, a teď mi ještě hoďte něco dobrého do misky.... :-) Takže jsme zase komplet - my čtyři, pes a kocour - a mám dojem, že to tak je odjakživa....
Žádné komentáře:
Okomentovat